feeling, me

The Next Bit of Nothing (9)

Volejte sláva a tři dny se radujte. Nebo si to radši přečtěte, plačte a komentujte. Tahle část mě trápila hrozně dlouho. A přiznám se, že ještě pořád mě udivuje, že v Paříži není jediný kostel, který by měl originální, umělecky vyřezávané lavice. Takže kdo jste četli drabblata, uvidíte změnu.

Collapse )

Taky se vám to zdá krátké?

feeling, me

Blah...

Tohle by bylo vtipné, kdyby to nebylo smutné.
Mám výcvik... vlastně na spoustu věcí.
Což znamená, že přesně vím, co bych měla udělat, když nastanou. Což jenom umocňuje tu děsivou bezmoc, když si uvědomím, že to udělat nedokážu - přesto, že je to ta nejtriviálnější věc na světě.
...nakonec jsem to konečně udělala. A rozklepala se tak, že mi skoro nefungovaly ruce. A srdce se mi rozhodlo proskočit mezi žebry ven z těla.
...ale kdybych to neudělala, tak bych se nedokázala podívat do zrcadla.

Vřele doufám, že s fyzickým výcvikem (první pomoc, třeba) to tak nefunguje, protože jinak jsem dost k ničemu...

(Omlouvám se za vague-post, jenom jsem se potřebovala zbavit těch hrozných nervů... a vypsat to pomohlo.)